23. 1. 2015

3. den - Melrose, Stirling

Melrose

Brzké probuzení v Melrose. Překonávám se a vylízáme ze stanu někdy po šesté. Chci stihnout východ slunce u opatství. Samozřejmě je ještě zavřeno a tak se odhodlávám k další infiltraci.
Tři kopce vedle městečka jsou moc lákavé na to, abychom se alespoň na jeden nevydrápali a nerozhlédli se po kraji. Výhled mě posadil na zadek. Na mohylu. Všude vřes a volně se popásající ovce. Skvělý začátek dne. Náš pěší výlet nás pak zavedl ještě k Rhymer's stone a Site of Roman's fort, kde vesměs nebylo k vidění nic jiného než pole a snaživé, vysvětlující cedule. Ale počasí stále neuvěřitelně dobré!
Z kempu padáme až někdy před dvanáctou a já začínám být značně nervózní, jelikož plány nejdou úplně jak by měly. Do Forfaru to dnes očividně nedáme. Jízdenka do Stirling nás stojí čtyři libry (Scottish citylink). Na místě zanecháváme zavazadla ve skříňkách (1+2 libry). Striling obecně není špatný, ale po Edinburgu je to jen další, menší, historické město, na vstup do hradu zase nemáme (14 liber) a navíc se zatahuje obloha. Tahám Patrika na procházku k Wallace monument, kterážto věž vypadá jak z jiného světa a mě připomíná sídlo Ra'zaků z Eragona. Jenže se mi po cestě dělá blbě a tak se nakonec vracíme na nádraží.
Ups, dostáváme sprďana, že jsme si měli jízdenku koupit předem a cesta do Dundee nás tak stojí nehorázných 27 liber, ale mě je moc mizerně na to řešit to. V Dundee jsme až o půl desáté, tma, chce se mi na WC a nedá se tu přespat. Jediné štěstí je, že ještě jede bus do Forfaru, takže to vypadá, že se alespoň srovnáme s plánem. Jenže to by to nesměly být skotské autobusy, kde nikdo nehlásí zastávky a staví se jen na znamení, tudíž absolutně netušíte, kde vystoupit. Kolem jedenácté večer se odvážíme vylézt v nějakém městečku, očividně jsme to přejeli. Zrovna hraje zvonkohra, temný úzký uličky jsou k sežrání a už se smiřuju s tím, že se doplácáme někam do přírody a tam se prospíme, ale v tom před námi zastavuje ten autobus, s nímž jsme sem přijeli a řidič nám nabízí, že nás hodí tam, kam jsme měli původně namířeno! Dokonce s náma řeší, kde se dá ve Forfaru přespat a doporučí nám kemp. Jenže ouha, nějako ne a ne ho najít, naštěstí potkáváme chlápka, co venčí svou černočernou fenku, ze které jsou všehovšudy vidět jen světýlka na obojku (hotovej baskervilskej pes!). Ten nás vede až na schované místo u jezírka, kde můžeme v klidu tábořit. Konečně usínáme.
 






































22. 1. 2015

2.den - Edinburgh, Jedburgh

Edinburgh

Zjištění:
Řízky nevydrží tři dny.
Ve Skotsku je občas opravdu trochu chladněji.
Zkontrolovat baterky do foťáku před cestou není špatný nápad.
 
Z Londýna jsme vypadli tuším megabusem ve 22:30 a v 7:15 ráno konečně stavíme na Edinburgh Bus Station. Batohy si necháváme ve skříňce. Já chvilku stresuju ohledně nabíjení mobilu a toho jak to všechno stihnem a co teda bude a nebude, prostě hysterie vrcholí... 
Nakonec se podle mapek uzmutých na nádraží vydáváme vstříc chladnému dni (hned lituju, že jsem si nevzala víc vrstev z batohu). Díky mému orientačnímu (ne)smyslu jsme se nakonec záhadně dostali na Calton hill, odkud se naskytl naprosto neuvěřitelný, sluncem pozlacený pohled na celý Edinburg. Chvilku jsme se procházeli po parku s rozhlednou (zavřenou), muzeem (zavřeným) a Nelsonovým monumentem (monumentálním). Nakonec jsme se rozhodli pro sestup k historickému centru (díky výhledu už jsme se aspoň shodli na tom kudy), po cestě potkali a prolezli hřbitov slavných (ne, že bych někoho znala), prošli kolem nádraží a udělali si pauzu u krmení veverek a racků u Scott Monument. Zamrzelo mě, že galerie, která je podle mých informací v Edinburghu zadarmo, otvírala až v pozdních dopoledních nebo odpoledních hodinách a nepasovala nám tak moc do plánu.
Kvůli výši vstupného jsme si nakonec tak trochu odpustili nejen hrad, ale i Holyrood Abbey, ale i tak je ve městě na co se koukat. Krom polemizování o koupi kiltu v suvenýrech, lemujících snad celou cestu od hradu k panství, jsme se nakonec stavili v čajovně na koláč a místní čaj s mlékem, doporučuju! Nakoukli jsme do St.Giles cathedral a do "předhradí", kde se chystaly tribuny, na nějakou místní akci, nejspíše dudáckou. Jo a WC bylo zadara! :3
 
Odpoledne odjíždíme směr Jedburgh. Trochu jsem to neodhadla se svým apetitem, nestihla sníst tuňáka a tak ho vezu otevřeného s sebou. Cesta busem (7.30 liber) trvá nekonečně dlouho (dobře, jen skoro, zhruba 2 hodiny). K našemu štěstí je vstup do Jedburgh abbey jen do pěti hodin a my přijíždíme pozdě. No co, posvačím tuňáka a jdeme na obhlídku i tak, přeskočit plot ještě není tak těžký, i když mám nahnáno. Ale když už je člověk tady...
 
Plán odjet ještě ten den do Melrose narušuje fakt, že podle jízdního řádu jede tím směrem snad jediný bus denně. Samozřejmě ne teď. Takže první příležitost stopovat. Víceméně hned nám staví auto, otec a syn, neuvěřitelně milí a ochotní. Dostáváme tipy kam na výlet všude po okolí a kde mají nejlepší fish and chips. Máme to s dovážkou až do domu a pánové nám zastavují před bránou kempu v Melrose. Ten stojí skoro 20 liber, jsme jediní zoufalci se stanem (místní si potrpí spíš na karavany), ale alespoň nabíjíme mobily, baterky do foťáku a konečně přijde taky na očistu. Ještě ten večer se jdeme podívat k Melrose abbey a taky vyzkoušet doporučené bistro. První den ve Skotsku je za námi!

PS: omlouvám se, ale fotky nejsou popořadě
 
 




















 
Jedburgh






 
 Zase Edinburgh