26. 10. 2013

Hadry!

Málem jsem zapomněla na svoje předsevzetí házet sem ty hrůzy, co nosím. Ale tuším, že to nikomu nechybělo :D
 
1.
 
 
2.
 

3.
 

4.
 

5.
 

6.
 

7.
 

8.
 

6. 10. 2013

Denně

Rozhodla jsem se jen tak z hecu, že sem budu házet obrázky toho, co denně nosím. Klidně si ťukejte na čelo, ale je to věc, která mě baví ze všeho nejvíc (hned po spánku) - oblečení. Možná je to koníček plytký, ale to je to poslední, co by mi vadilo. Snad ani Vám nevadí. Bude to takové uklidnění při škole.
Pondělí
 
Úterý
 
Středa
 
Čtvrtek
No a pátky mám volný, takže toho moc nenanosím :D

18. 9. 2013

Božské fimo

Olalá! Konečně jsem to zkusila a sice prototyp vypadá děsně ulepeně (vteřiňákem) a vůbec neperfektně, ale je tu a má se k světu! Myslím, že podobných šperků spatří světlo světa víc. Tím myslím výrobků z fima, co tak nějak nevalně imitují kov. Mám doma stříbrný a zlatý lak, takže kdybyste někdo nevěděli, co mi dát k Vánocům, tak ještě nějaký lak bronzový, prosím :D
 
Tohle je přívěšek inspirovaný byzantskými klenoty. Dál bych ráda udělala vykládanou jakože filigránovou vážku a taky nějaký "metály" - řády. Z kovu bohužel dělat neumím, tak proto si to chci vynahradit alespoň takhle...navíc je to lehčí a o dost levnější, tak proč ne? Snad to nevypadá tak otřesně.
 

17. 9. 2013

Mont Saint Michel stokrát stejně

Známější místo už snad ani není. Krom Bretaně jsme tedy zaskočili hodit očkem i na tento kousek Normandie. Sotva jsme se tam ukázali, zase se zázračně vyčasilo, ale davy turistů nezmizely. Ani bagry a těžká technika se kvůli nám neodporoučela a tak se posvátná úcta, kterou jsem čekala, nějak nedostavovala. Příště sem musíme juknou, až budou práce hotové a nejlépe v zimě, aby ty davy lidí trochu prořídly. Ceny se zde šplhají do nebe stejně jako kamenné věžičky, alespoň, že nám uznali vstupné zadarmo.
 
 
 
 

16. 9. 2013

Morlaix

 
Morlaix neboli "to město s viaduktem". Ráno jsme se sem dokodrcali vlakem, nasyceni čokochlebem jsme seběhli ulicemi až k přístavu a historickému centru. Milá a usměvavá paní v tourisme office nám dovolila nechat si batohy u ní, podarovala nás mapičkou a dokonale nám naplánovala další dopravu. Až na mou bolavou patu a zataženo to bylo vážně žůžo. Času jsme ale měli díky francouzské dopravě docela nazbyt a tak jsme hodinku čekali před kostelem a pozorovali pohřebáky, posléze pak i uplakané příbuzné a já se snažila ze všech sil nesmát, přestože a nebo právě proto, že jsme se bavili o pohřbívání zaživa. Ochutnali jsme makronky a odfrčeli autobusem v dál...
 
 
 

Guimiliau a Lampaul-Gimiliau

Pohled na celý farní dvorec.
 
Pátý den jsme celý procestovali a ani přesto jsme se nedostali tam, kam jsem si opravdu přála - do Logonna-Daoulas. Nicméně na sklonku dne jsme se podívali alespoň na jeden typický farní komplex do Guimiliau a po cestě pak do sousedního Lampaul-Guimiliau. Přes všechnu snahu jsme pak nestihli vlak do Morlaix a tak jsme se prodrali na menší loučku nedaleko Landivisiau a tam strávili noc. Ráno jsme pak dobíhali vlak, který nebyl náš, ale aspoň jsme si dali řádnou rozcvičku :D

Locronan

 
Tak. Dojeli jsme sem busem plným dětí za velmi pochmurného počasí.
Než jsme se zabydleli v tříhvězdičkovém kempu obehnaném hortenziemi  (po cestě do nějž jsme se opět zatoulali), poslední turisté se rozprchli a hned vzápětí je následovali mraky a na nás vykouklo sluníčko. Nestačili jsme koukat, krom místních jsme úplně sami bloumali uličkami zalitými zlatým světlem a poslouchali všudypřítomné vrány a kavky. Sečteno a podtrženo, Locronan byl jednoduše dechberoucí a trumfl i Vitré.


Quimper

Quimper - další z nespočet krásných historických měst. Nicméně mě zas až tak nenadchl. Možná to bylo počasím, možná davy turistů, tím, že jsme si nemohli nikde nechat bágly a možná tím, že už jsme viděli i hezčí místa. Každopádně ale bylo na co koukat a návštěvy nelituju.

Jo a tuším, že to bylo po cestě sem, když jsme jeli busem, musel řidič akutně zastavit jedné ženské, která to už nemohla vydržet a prostě si stáhla kalhoty rovnou před busem a konala. Všichni se řezali smíchy a mě se ulevilo, že zas na chvilku nejsem nejtrapnější v okolí.


Carnac


Carnac, docela profláklé turistické místo, které už tak trochu ztratilo kouzlo tajemna, které si drží třeba Monteneuf, a to především proto, že je tu spousta lidí a menhiry jsou oplocené.

Dovezl nás sem stopem v černém autě nemluvný velký týpek v ještě černějších brýlích. Z dálky jsme viděli i konec jedné z typických katolických poutích - spousta věřících a farář nesouce monstranci nebo relikviář s ostatky jdou odněkud někam. Než jsme se ale vzpamatovali, bylo po všem.
 

Monteneuf


Monteneuf, záhadně mrtvé psí město s okolím plným megalitických památek.

La Gacilly a Auray

 
La Gacilly je takové dokonalé a vyumělkované květinové městečko plné motýlů a malých krámků místních umělců. Dopravovali jsme se sem na třikrát stopem z Vitré. Potkali jsme tu v turistické kanceláři dvě Češky, které z nás byly tak trochu paf, jelikož tam zřejmě zástupy našinců zatím nejezdí.
 

Vitré


Jedna přepálená fotka hradní.
Do Vitré jsme se dopravili z Rennes vlakem a hned tam jsme se i ubytovali. Doprava po městě je zdarma. Musím říct, že hezčí snad už byl jen Locronan. Dali jsme si tu naše první crêpes a odeslali pohledy.

Rennes

Rennes, naše počáteční i cílové město.
 

Bretaň a Mont Saint Michel

Nedávno jsem se k podivu všech vrátila živá a zdravá z mírně improvizovaného, zmateného a vyčerpávajícího výletu do Bretaně, jednoho z francouzských regionů. Těch pár dní (10 i s cestou)uteklo tak rychle, že mi ani nepřijde, že jsme někde byli, až na to, že mi disk zabírá další tuna fotek. Adaptace na domácí prostředí probíhá o něco pomaleji, než se očekávalo, zejména vzhledem k blížícímu se začátku semestru. Ležím tedy celé hodiny v posteli, cpu se dortíkem na přivítanou a stresuju se. Ale teď už k výletu...
Byl to týden tvrdého tréninku komunikace a odolnosti vůči všem možným i nemožným trapasům, uff. Zjistila jsem, že francouzsky se sice domluvím, ale čtyři jazyky v jeden čas se prostě špatně kombinují. No, ono i když jsem zrovna mlčela, byli jsme s naší náloží a vzhledem za řádné exoty - takže rada zní: nejezděte do Francie nevymódění a bez paklu cigaret! Většinu toho zábavného a neuvěřitelného jsem úspěšně vytlačila z paměti, ale pocit, že mám opravdu velké štěstí, že jsem celá a ležím doma v teplé posteli, stále přetrvává.
 
Vyrazili jsme autobusem Eurolines přes Německo do Rennes, s přestupem v Paříži.
S tím, že mi málem prasknul močák, jsme se dokodrcali do Rennes a ještě nezkušení a nepoučení jsme se táhli s krosnami přes celé město do čtyři kilometry vzdáleného kempu, kam jsem před tím svou dokonalou a bezchybnou francouzštinou psala, že dorazíme později a zda-li to nevadí. Jim to každopádně bylo jedno, hlavně, že jsme ráno zaplatili. Ráno jsme se nedonutili vstát dřív, než v deset. Jediné, co mi tak ještě utkvělo, bylo komando králíků, kteří se po campu poflakovali.

Naším vyspáváním a složitou dopravou se nám trošku posunul program, z čehož jsem ze začátku byla lehce na prášky, ale po pár dnech už jsem to brala s ledovým klidem. Stihli jsme navštívit sotva polovinu věcí, takže zbytek čeká na příště - byl navrhnut smělý plán v podobě cyklovýletu aneb co tě nezabije...takže zase za rok! Pokud to tedy nebude Irsko, Skotsko nebo Norsko.


Jinak ve zkratce, navštívili jsme Rennes, Vitré, La Gacilly, Monteneuf, Carnac, Locronan, Auray, Paimpol, Guimiliau, Morlaix, Quimper a Mont saint Michel. Viděli jsme až nezdravé množství kostelů a menhirů (a taky domů na prodej), požili palačinky, makronky, bagety, pain du chocolat a cassis, polovinu času strávili v dopravních prostředcích a potkali děsivě velké množství ochotných lidí, díky Bohu! 

Platili jsme, co jsme neměli a neplatili, co jsme měli. Nezapomněli jsme zaslat nějaký ten pohled a koupit suvenýr. A nakonec jsme dokonce stihli i bus zpět! To je ode mě zatím vše.
...

 
Učarovali mi zpola vybledlé reklamy na zdech domů. 
 
 
 
 

Hortenzie

 
 
 

31. 8. 2013

Líné léto

Inu, koupila jsem si sukni. Sametovou. Nádhernou. A neměla jsem k ní co na sebe. Potřebuju, aby se mi věci ladily. A už dlouho jsem chtěla motýlka na krk. V barvě sukně žádného nikde neměli. A tak je tenhle motýlek tím jediným, co jsem přes léto vyrobila :D
Tedy, saténová mašle to relativně vyřešila.
 
 
 
Ale aby se neřeklo, tak jsem si i přemalovala paraplíčko, z původní matlanice na ještě horší:
 
 
 
 
No a přišila jsem si odrazky na kolínka u kalhot: