Jako bych to
byla netušila,
Že bludný
kořen jsem už překročila
A lepší dny
už všechny uplavaly.
Své marné
doufání jsme dávno vzdali.
Zvadla
naděje a pomalu schne mládí.
Někdy se čas
vleče, jindy honem pádí.
Kolem prosvištěla
radost ze života,
Dozněla poslední
veselejší nota.
Čekání je
přepych, slunce dávno zašlo.
Lék na
realitu lidstvo nevynašlo.
Hamlet věděl
nejlíp, věčnost dlouhá doba.
Olověnou
koulí je mi tichá zloba.
Tak zahajuji
proces smiřování,
Vždyť z věže
už mě nikdo nezachrání.
Jen hluboký
nádech, výdech, sed a vztyk,
Po hlavě se
denně vrhnout v boje ryk.
-Pidlimája