29. 3. 2012

Wall-e k sežrání

Mám ten film moc ráda a ať si o něm kdo chce říká co chce. A japonské bento obídky/ svačiny snad znáte. Já jsem svou momentální chuť na film proměnila v chuť "jídelní" a hle:
 

Když už jsme u těch krajek...

Potřebuju novou lampu do doupěte. Potřebuju krajkovou lampu do doupěte. Vy ne? Nevěřím. Kdo by nechtěl něco takvýho?

Lace nails




24. 3. 2012

Tak hodně! Tak málo!

Tak. Hele. Já nevím, jak začít...hehe.
Ze všeho nejraději v životě (tedy až po spánku) navrhuju oblečení. Je to pro mě taková magická činnost. Když se dostanu do "stavu", jsem schopná v noci opakovaně vstávat a rožínat lampičku, což by mě jindy zabilo. A když to na mě takhle příjde, tak mi do hlavy skáčou tuny nápadů jako fotky, občas je přebírám, jindy zaznamenávám všechny, ale většinou je to tak rychlej proces, že si je načmrknu jen tak, abych ráno/později poznala, o co vlastně šlo. A z těch stovek pidikresbiček a slov a popisků jsem v životě do smrtelníky rozpoznatelné podoby zpracovala jen to, co sem teď dávám. Je mi z toho mikroskopického množství hodně smutno. Ale je to nekonečný proces. Oblečení vymyslím daloko víc, než co jich stihnu nakreslit, natožpak ušít (haha, tolik peněz fakt nemám). Nebaví mě to kreslit, už vždycky chci, aby to bylo hotový a nebo aspoň nakreslený a já to mohla někomu ukázat. Nevím, kde začít, chce to nějak systematicky překreslit ty stohy papírů, co doma skladuju, ale nemůžu se k tomu přesvědčit. Zkouším to a nejde to. To kreslení je nakonec největší překážka.
Jinak je to pro mě něco jako pudový chování, to "navrhování". Jinak mě móda opravdu nezajímá. Co je trendy je to poslední, co mě zajímá.

No, sukně.

Japonskem inspirované šperky.
Doufám, že tyhle jednou udělám. Z Fima.








Tiny owl knits



Strašně ráda bych Vám představila jednu nesmírně šikovnou slečnu, na jejíž umění jsem dnes narazila.

Pokud jste tvořivé duše nebo se rádi kocháte, navštivte její stránku.

Něco málo ode mě


OC Lucinda



OC She


Původně potisk na látku


Fanart k Ao no Exorcist





21. 3. 2012

Setrvačnost


Jako bych to byla netušila,

Že bludný kořen jsem už překročila

A lepší dny už všechny uplavaly.

Své marné doufání jsme dávno vzdali.



Zvadla naděje a pomalu schne mládí.

Někdy se čas vleče, jindy honem pádí.

Kolem prosvištěla radost ze života,

Dozněla poslední veselejší nota.



Čekání je přepych, slunce dávno zašlo.

Lék na realitu lidstvo nevynašlo.

Hamlet věděl nejlíp, věčnost dlouhá doba.

Olověnou koulí je mi tichá zloba.



Tak zahajuji proces smiřování,

Vždyť z věže už mě nikdo nezachrání.

Jen hluboký nádech, výdech, sed a vztyk,

Po hlavě se denně vrhnout v boje ryk.

-Pidlimája




Pidlimájiny pastely







Já x atomicman



So these were my drawings heavily inspired by works of a talented Chris Johnston: