28. 2. 2012

Slovo "šperky" by bylo možná moc lichotivé

 Tak nevím. Chtěla jsem napsat, že se pochlubím, ale myslím, že ani není moc čím. Snad vám nevypadnou oči z důlků:

Gramofón.
Nenositelný, protože jsem mu zapoměla dát čudlík na pověšení.

Já vím, není to moc poznat, ale jsou to baletní boty.

Ách. Jelení lebka. Supr věc. Fimo.

Původně dělané pro kamarádku.
Ale chudák asi nebyla moc spokojená.
Místo toho hloupýho drátku by to chtělo řetízek,
ale já nikdy zbytečně neutrácím a doma žádnej nemám.
Jinak jdou každej den dvakrát přesně! :D

Klipsy
 
Blbá fotka. Moc tmavá. Inu což. Ptačí lebka.
Fimo. Momentálně ve stavu: rozšlápnutá.

Ach, kadibudky.
 Na ty sem byla obzvlášť hrdá.
Fimo. Ztratila jsem je.

Nedávné kousky. Fimo. Kaktus a letadlo.
Letadlo už má ulomený křídlo.
Ach jo, vždycky to válím po zemi a pak na to stoupnu.
A jinak to vážně není žádný specifický letadlový model, pardon.

No. Víte. Tohle je složité.
 Nedopadlo to zrovna nejlíp, ale je to moje oblíbená postava
- takže tu figuruje osobní vtah.
Jinak ten rámeček ručně děaný z Fima a postříbřený.

Zrecyklované. Sloni z Vánočních trhů, proděravění jehlou.

Tak tohle je vážení granátové jablko! Brož z plsti.
První pokusy nejsou nejlepší, no.


Tohle jsem si musela koupit...a využít.
Takže ne přímo vyráběný. Spíš...recyklovaný?
Teď už mám krátký vlasy, takže ptáček momentálně hybernuje.

Recyklace

Ah. Dakší recyklace. Bárbínka už je nepotřebovala, myslím.

No, tužky, už bohužel nekreslí. (Nemají totiž tuhu, ale pššt!)


Tak tohle je pěkně starý. Teda. Relativně - pár let to bude.
 Proto je to tak zašlý.
Dělaný v nějakým uměleckým kroužku,
kterej sem sem tam navštívila.
Kdyby někdo nepoznal, tak je to vážka. Už ji nemám.

Ehm.
No, nápad myslím vcelku fajn, ale to zpracování už pokulhává.
Taky aspoň tři roky starý. Fimo.

Je to škaredý, už to nenosím.
Teď má jedny čistě kaštanový, bez těch kýčovitých zelených věciček.
 Moc se mi líbí přírodní materiály. Chystám náušnice s bukvic a šišek.

No. Kukuřice. Co víc říct? Ajo: Fimo.


26. 2. 2012

Ah, so true

Cakes

Tak na vaření/ pečení/ špinění nádobí je u nás expert spíš moje sestra, nicméně i ona má někdy narozky a tak se toho pak ujmu já. Takhle to pak dopadá.

Pseudo-asijské bláznění

Tak jsem si řekla, že bych sem mohla začít házet i svoje obrázky, i když si stále ještě nemyslím, že je to zrovna dobrý nápad. No, tady je něco ze včera. Pak sem přidám i starší věci. To ste rádi, co? No...jasně, já vím :/

24. 2. 2012

Bellwether by Kirsten Hassenfeld

Oh guys, look at this! It's just wow! To je prostě nádehra. Vážně perfektní.








Bellwether
Zvíře pro dnešní den: hyena

objeveno náhodou

    Objeveno náhodou:
    photo
    Botičky by Alan James Raddon
    photo
      photo
        photo
        photo

        A doufám, že se pánové neurazí, že budou v jednou příspěvku: Nicholas Kirkwood
        Tuším, že velmi známý pán, nicméně mě zas až tak neoslovil. Tady jsou ty hezký kousky...teda podle mě aspoň.



        Miss Bunny

        Ach konečně, konečně! Jaj, až jsem se z toho zadýchala. Našla jsem je! Snad po pěti letech, po více?! Zatracená paměť na jména! Miss Bunny shoes!
        No jo, to víte, teď už to není nic převratnýho, mít cool obrázek na botě, ale kdysi dávno...ach. Musím se přiznat, že už se mi ani tak nelíbí, jako před tím, ale je to nostalgie.
        Ach, kde jsou ty časy...
        Teď už jsem hrooozně velká holka a tak bych nebyla tak ťáplá, abych za takovou "special" věc vyhazovala penízky, ale nakreslila bych si je sama...inu, kdybych chtěla. Ale nechci. Nicméně musím říct: This made my day!
          photo
          Tak ale, pro dobrý pocit musím říct jedno (čti: pokud jste si náhodou všimli bot o řádek výš a máte náhle potřebu opustit tento blog, neděste se!)- z těch hrozně "kool" emo děvčátek nosících lebečky mi vždycky naskakovala vyrážka na zadku, i v té době (a že už to přecejen pár let bude). Musím se hrdě pochlubit, že jsem oficiálně nikdy nebyla strhnuta žádným podobným módním proudem. Ne vážně, vím, že teď zním trapně, ale já jsem dycinky byla trochu divná přirozeně - tedy i když jsem být nechtěla, kdežto ony si na tom zakládaly. Inu. Byla to vlastně dost hnusná doba. Mám z ní ještě pár komplexů.
          Hmm, musela jsem to napsat. Taková osobní zpověď. Eh.
          photo
          photo
          Pidlimáji se hrozně líbí totok:
            photo
            A tytok taký!
            photo
            ...

            22. 2. 2012


            Maorský tetování na bradě je...prostě...no...hezký. Moc. Posuďte sami:



            Tohle je luxusní (oh, to slovo jindy nepoužívám, ale tohle prostě je):

            Ale ješišmankote!

            Tak, musím přiznat barvu - žádný velký První příspěvek dneska nebude. Možná jindy, jinak, znovu. Teď musím vyříct jediný - jsem asi tupec. S Bloggerem si asi nebudeme rozumět.
            Jo a hrozně mě překvapuje, jak moc tohle umělý psaní příspěvků nutí člověka stylizovat se do svého ideálního já. Nebo teda, jak to mám říct? Když jsem začala psát (a následne smazala, no), tak jsem jaksi nechtěně tíhla k tomu, aby to mělo hlavu, patu, abych...se prezentovala lepší než jsem. Ale tak sem to vůbec nechtěla. Tohle má být Deníček. Ehm. Tak trochu. Můj. Ne toho pokrytce, kterým každý tak trochu před ostatníma jsme. Nebudu si tu přece hrát na někoho, kým nejsem, ne...?
            Ale uff teda, stojí mě to mnoho sil. A ještě pořád píšu skoro spisovně! Co se to se mnou děje? Máte to tak všichni? Tohle nejsu já. Brr.
            A cokoliv sem napíšu zní hrozně trapňoučce. Huff. Podivné to síly.
            Ó...zkouším, co to udělá. O řádek výše: oblíbená klasika.
            Tak jsem si to nějak představovala trochu jinak. Méně seriózně.